Příběhy našich pacientů

MILAN TOMEK

MILAN TOMEK

Když se devatenáctiletý Milan vracel na podzim roku 2012 z pracovní cesty domů, auto, které řídil, dostalo náhle smyk a v poměrně velké rychlosti narazilo boční stranou do stromu. Kabina automobilu byla nárazem natolik zdemolována, že se ho ze sevření poničeného plechu podařilo hasičům vyprostit až téměř po 15 minutách. Tato děsivá automobilová nehoda měla pro Milana těžké zdravotní následky.

Zasahující lékaři, kteří Milana ještě v bezvědomí převezli sanitkou do FN v Hradci Králové, mu diagnostikovali zlomenou čelist, tržné rány na hlavě a v obličejové části, natrženou slezinu, protrženou plíci, zlomeniny v oblasti pánve, traumatologické poškození mozku a zlomená žebra.

V takto zuboženém stavu si Milana od záchranné služby převzali na jednotce intenzivní péče Chirurgické kliniky v Hradci.  Milan byl po převozu částečně při vědomí, otevíral oči a pokoušel se hýbat končetinami. Bezprostředně se podrobil několika složitým operacím, které mu zachránily život.  Jeho stav se postupně zlepšoval a posléze se natolik stabilizoval, že mohl bezbolestně ležet na lůžku.  Hybnost končetin byla však velmi omezená a bolestivá, stejně jako chůze. Ačkoliv zvenku se Milan hojil celkem rychle, po traumatologické stránce byl stále ve velmi špatném stavu. Po podrobném neurologickém vyšetření byly u něho zaznamenány kvalitativní i kvantitativní poruchy formy vědomí, jež byly následkem poraněním mozku při nehodě. Nebyl schopný souvislé komunikace. Ošetřující lékaři mu proto doporučili přesun na lůžko na Jednotku intenzivní péče v Kladně, odkud se mohl podrobovat terapii v hyperbarické komoře.

Když na pracoviště hyperbarické medicíny Milana po třech týdnech od nehody přivezli, absolvoval sérii 25 hyperbaroterapeutických ponorů. Vše toleroval bez jakýchkoliv komplikací, naopak s velmi dobrým efektem. Hybnost dolních a horních končetin se zlepšila – dokázal hladce zvládnout cílené pohyby a posadit se na lůžku. Léčba byla doplněna tréninkem paměti. I ten přinesl výsledky. Začaly se mu vybavovat vzpomínky, o kterých mohl i v krátkých souvětích hovořit. Byl opět schopný vnímat okolí a absolvovat bezbolestně delší projížďky na vozíku po areálu nemocnice.

Po absolvování první série expozic mu byl předepsán rehabilitační pobyt v Jánských Lázních. Po nich byl již schopen na další expozice v roce 2013 přijít sám bez pomoci. Zadrhával se ale stále v řeči a občas se musel odmlčet, protože jeho mozek zatím nestíhal tak rychle zpracovávat informace.  Po roce od rehabilitace nás přišel navštívit, v této době již dvaadvacetiletý, do naší hyperbarické komory. Provozoval běžnou chůzi bez následků, mluvil již plynule a bez odmlčování, komunikoval s námi bez obtíží a nebyl pro něj problém ani pobrat všechny informace.  Milanova léčba trvala delší čas, ale přinesla skvělé výsledky. V současnosti je jeho zdravotní stav téměř na úrovni stavu před nehodou, a kdyby nebylo jizev, těžko by někdo poznal, jak těžkou autohavárii Milan prodělal.

Milan Tomek – poděkování

ŠTĚPÁNKA MIKOLÁŠOVÁ

ŠTĚPÁNKA MIKOLÁŠOVÁ

ŠTĚPÁNKA MIKOLÁŠOVÁ

Devítiletá Štěpánka se během léta 2014 vydala koupat s tatínkem a sestrou do přírodní nádrže v okolí Vlašimi. Bohužel byla u koupaliště otevřená výpusť, která Štěpánku po skoku do vody nasála a držela ji pod vodou. Hasiči ji vyprostili až po více než 20 minutách. Po oživovacích pokusech byl u ní obnoven srdeční rytmus a provedena intubace. Poté byla Štěpánka přepravena vrtulníkem do Fakultní Nemocnice Motol v Praze.

První prognózy nebyly moc příznivé.  Štěpánka po deseti dnech sice již dýchala samostatně a byla jí odstraněna intubace, ale byla neklidná, nereagovala na okolí a nebyl u ní obnoven polykací reflex. Stále přetrvávaly symptomy dětské obrny. Byla jí proto předepsána léčba v hyperbarické komoře.

Tak se asi 20 dní po nehodě dostala Štěpánka na naše pracoviště Hyperbarické medicíny v Kladně. Pokroky v léčbě se zanedlouho dostavily. Štěpánka se po prvních 14 dnech v našem zařízení znovu usmála na maminku, samostatně polykala a byla schopná vykonat jednoduché pohyby a to i hlavou – jako projev souhlasu na otázky, které jí byly položeny. Během 3. a 4. týdne se zlepšil její stav i po psychické stránce – rozvíjelo se u ní porozumění v komunikaci, mluvení a byla schopná pojmenovat hračky a vzpomenout si na svůj dosavadní život. Opětovně začala číst, počítala, a to i anglicky. První snahy o krůčky brzy vystřídaly pokusy chodit i bez dopomoci.

Po absolvování 30 expozic, což trvalo asi měsíc, Štěpánka hyperbarickou léčbu ukončuje a odjíždí na rehabilitaci do Jánských lázní. Na začátku roku 2015 je již Štěpánka schopná navštěvovat na dvě hodiny denně školu. Věnuje se pečlivě rehabilitaci a navštěvuje logopeda. Za šest měsíců od nehody udělala veliký pokrok a věříme, že bude i nadále pokračovat.